Den poezie: Bez dialogu jsem jen sám se sebou, upadlý v trudný monolog

    Celostátní festival české a mezinárodní poezie Den poezie je pořádán od roku 1999 na památku narození Karla Hynka Máchy (16.11.1810). Téma 18. ročníku  Žádný člověk není ostrov bylo inspirováno verši anglického renesančního básníka Johna Donna, které napsal roku 1624: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu…”.

            Literární matiné, které pod názvem „Bez dialogu jsem jen sám se sebou, upadlý v trudný monolog“ připravily členky literárního klubu Dialog na cestě v zasedací síni Církve československé husitské v Karlíně v sobotu 19. 11.2016, bylo příspěvkem k celostátnímu festivalu. Prostor pro prezentaci autorské tvorby byl dán členům i příznivcům Pražského klubu spisovatelů. První částí programu provázely RNDr. Markéta Hlasivcová a Květa Salmonová, které také průběžně přijímaly registraci k vystupování v pořadu. Ve druhém bloku převzaly moderátorské žezlo PhDr. Olga Nytrová a PhDr. Františka Vrbenská.

            Matiné zahájil hudební úvod dvojice Violy Jíchové a jejího otce, kteří zazpívali a na kytary zahráli písničku o přátelství z Violiny autorské dílny.

            Ke vzpomínce na Johna Donna  byla přečtena ústřední báseň nejprve v anglickém originále Ivanem Čumíčkem a Mgr. Milan Špale, který přečetl českou verzi veršů, připomněl i přímou souvislost s názvem románu Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana.

            „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Vpravo Milan Špale, vlevo Antonín Šícha.

            Na někdejší členku literárního klubu Dialog na cestě Jindřišku Kubáčovou zavzpomínala několika autorčinými básněmi Květa Salmonová. Poetickou pochodeň po ní převzal Jaroslav Schnerch, který vybral k poctě Karla Hynka Máchy svoji báseň Muž v hořící plástvi ze stejnojmenné sbírky. K nejstarším účastnicím matiné patřila čtyřiadevadesátiletá Helena Pechlátová-Novotná. S vitalitou sobě vlastní, kterou by jí mohl leckdo z mladých závidět, zarecitovala básně ze své sbírky Výběr z poezie, například Duše v rajské zahradě, Cestou k soutoku, Úvaha o dnešku, Vyznání a další.

            Na památku narození Karla Hynka Máchy se i letos sešli 16. listopadu básníci a spisovatelé u pomníku na Petříně ke vzpomínce na velikána českého romantismu. Antonína Šíchu okouzlila recitace sonetů v podání jedné z účastnic oslavy natolik, že nemohl odolat a v Karlíně přednesl Máchův sonet Lovecká. Před krátkou přestávkou podtrhl komorní atmosféru Mgr. Milan Špale hrou na klavír.

            Matiné pokračovalo recitací básnířky, která také ráda fotografuje a kreslí, Ivany Hänslové. Ze své sbírky Kalibrace podzimu zarecitovala například básně Autodafé..., Den pro dvě černý kočky, Kalibrace podzimu nebo Anatomie jara. Poté dostala slovo Viola Jíchová. Viola píše básně a také texty k písním, které skládá s otcem a společně je v pořadu se svými kytarami zahráli a zazpívali. Přečetla básně Struny, Začátek, Dejte  jim srdce, Domov, Zhojené rány, Protiproud, Tisíckrát láska, Nekončím, Tunel bez tmy.  Na její vystoupení navázal Ing. Čestmír Holeček básněmi ze sbírky Markéty Hlasivcové Rubín v plášti noci, například básní Rychlejší než světlo. Zita Malaníková má cit pro jazyky, zejména slovanské. V první části Dne poezie přečetla své zatím nevydané básně z připravované sbírky Uprostřed duhy, které byly vybrány pro Mezinárodní literární česko-ruský kongres Slovanské tradice, pořádaný v Klementinu 9. listopadu 2016 a koncipovány ke vzpomínce na pronásledované básníky a básnířky. Verše recitovala nejprve v ruštině a poté přidala přednes jejich českého překladu. Obojí z vlastní autorské dílny. Své básně četla také v druhé části programu, takže se k její tvorbě ještě vrátíme. Ing. Marek Šlechta je muzikant, známý svými spirituály a působením v souboru Geshem, jehož byl vedoucím, básník, pedagog, pedagogický teoretik a také lektor na téma lidských práv, antisemitismu a holocaustu. Je koordinátorem Mezinárodního dne míru, organizátorem pietních happeningů Pamatuj. Básně Ing. Marka Šlechty Nesmělost, My o sebe doma brkáme (obě z nevydané sbírky Zasuté vzpomínky), Samba Pa Ti (z nevydané sbírky Život běží, utíká), Giordano z Brna, Nikdo neumí kouřit tak krásně jako Jane Fondová (obě z nevydané sbírky To není fér, Holofauste) přečetl Mgr. Milan Špale. Svoji tvorbu pak přišla představit Martina Koubová. Zarecitovala například básně Oni, Město ve městě..., Jsi výletní loď..., Píšu ti dopis, … Pravda je divadlo. Paní Olga Schmidtová je známou herečkou i recitátorkou a kromě toho se sama věnovala psaní. Z básní, které si pro Den poezie v Karlíně připravila, zarecitovala básně Jaroslava Seiferta. Také ona je ve svých devadesáti letech plná vitality a stále rozdává radost ze života, takže její vystoupení sklidilo velký ohlas. Výtvarnice, scénografka a  básnířka Eliška Peroutková napsala mimo jiné scénář k literárně-hudebnímu pořadu Je libo hašlerku s písněmi Karla Hašlera. Její půvabné ilustrace zdobí knížky autorů Markéty Hlasivcové, Věry Ludíkové, Mileny Hercíkové, Zdeňka Peroutky. Spolupracovala jako výtvarnice s Dialogem na cestě, především v letech 2004-7 a vznikla tu i kresba Náš úžasný literární klub, inspirovaná čtveřicí tehdejších členů. Na poetický den do Karlína přišla s kolegyní výtvarnicí Vlastou Polívkovou, která rovněž v Dialogu na cestě dlouhá léta působí a spolupracuje, např. je autorkou obálek knih, které tu autorsky nebo redakčně vznikaly. Eliška Peroutková přečetla básničky pro děti z pohádky Zlatý vlásek – Honza, Jako sova moudrá být a Kejklíř a samostatnou básničku  Beruška sedmitečná.  RNDr. Markéta Hlasivcová je dlouholetou členkou literárního klubu Dialog na cestě, navíc zde působí také jako zástupkyně PhDr. Olgy Nytrové, která klub vede. Na matiné si připravila výběr ze své básnické sbírky Otevři poutníkům: např. básně Rytířské klání, Zimní království, ze sbírky Rubín v plášti noci přečetla Divoké sny za úplňku a ze své nejnovější, letos vydané knížky Jeho láska stačí, recitovala báseň Stranou od zástupu. Květa Salmonová, rovněž dlouholetá členka klubu Dialog na cestě, zakončila první část karlínského matiné přednesem svých básní ze sbírky Hledání tváře Dary, Loupežník, Růže a Souboj.

            Druhý blok poetického programu moderovaly PhDr. Olga Nytrová a PhDr. Františka Vrbenská. PhDr. Olga Nytrová je předsedkyní pražské pobočky Obce spisovatelů a vedoucí literárního klubu Dialog na cestě. Pokračování matiné otevřela úvahou o poslání a působení poezie. „Slavný výtvarník arménského původu Marc Chagall prohlásil, že malířství, tak jako poezie, se podílí na božském. Toto tvrzení jsem si uvědomovala před časem ve Švýcarsku, když jsem vnímala Chagallovy nádherné vznášející se postavy na vitrážích jednoho z curyšských kostelů. Ponořila jsem se do výtvarného poselství a cítila meditační náboj, jakousi zvláštní „vznosnost“. Obdobný dojem ve mně odjakživa vyvolává poezie. Ona se podílí na tom, že se moje duše náhle vznáší. Při jejím čtení prožívám přesah, cítím záblesky síly slova. Uvědomuji si, že je tu přítomen potenciál katarze, metafory ve verších obsahují tajemství. Úžasná umělecká disciplína poezie slovo zvláštním až magickým způsobem očišťuje, prosvěcuje. Ctí totiž jeho vertikálu, směřování vzhůru“.

            PhDr. Františka Vrbenská se zaměřila na osobnost, která inspirovala letošní ročník festivalu, na postavu Johna Donna (asi 1571 – 1631), a  na jeho tvorbě dokládala, že silné a pravdivé poselství je aktuální a oslovuje čtenáře i po staletích. John Donne výrazně ovlivnil Ernesta Hemingwaye a román Komu zvoní hrana se k jeho odkazu přímo hlásí. Jako katolík konvertoval Donne k protestantismu, na jezuitské vzdělání navázal studiem v Oxfordu a Cambridge. Zamiloval se do mladičké Anne Morové, se kterou se proti vůli jejího otce oženil. Byl za to krátce vězněn ve Fleetské věznici, ale později se s tchánem usmířil a dokonce získal manželčino věno. Stal se poslancem, stýkal se s králem Jakubem I., později byl kaplanem krále Karla I. Působil jako anglikánský kněz, získal doktorát teologie, měl pověst vynikajícího kazatele. Jeho spisy byly zavrhovány katolickou církví (psal i protikatolické polemiky) a oblíbeny veřejností,  získaly si uznání na královském dvoře i u krále. PhDr. Olga Nytrová připomněla etický rozměr poezie a přesah v osudu Jana Zahradníčka. Jeho rod byl rodem sedláků. V dětství spadl ze seníku a těžce si poškodil páteř. Z tělocviku byl osvobozen pro tělesnou vadu. Na jednom místě ve svých dopisech píše J. Zahradníček o odpykání devíti let ve vězení toto „ - Byl to život svého druhu a patří ke mně, k mému osudu, jako tolik jiných zkušeností, známostí a vztahů.“ Soudce, který ho nespravedlivě odsoudil, spáchal v roce 1968 sebevraždu.

             Matiné pak pokračovalo autorskou četbou přítomných poetů. Ivan Fontana (Ing. Mojmír Soukup, CSc.) přečetl báseň Čtverák pod Petřínem z letos vydané stejnojmenné sbírky. Po něm opět dostala slovo Zita Malaníková. Recitovala básně ze sbírek Hledání modrého květu, Putování za oázou a z nové tvorby Naděje je úhelný kámen, Kousek cesty s Tebou, Zlaté tajemství. K výrazným osobnostem současné střední básnické generace patří Radana Šatánková. Pro matiné v Karlíně si vybrala básně ze své sbírky Medúza (například báseň Vyznání, kterou věnovala poezii). Z rukopisu Dedikace recitovala biblický akrostich, jenž je zvoláním jména krále: Davide, dále báseň Mysli na moře. A protože se v poslední době věnuje básničkám a říkánkám pro děti, nezaváhala podstoupit zkoušku ohebnosti svého jazyka vlastní říkánkou Pře. Práci s dětmi se věnuje stále více a logopedická cvičení ji inspirují k hravým říkánkám, které se snadno zapamatují, ale těžko interpretují. A o to jde, protože se tak děti mohou zbavit vrozených vad řeči i špatných návyků výslovnosti. Další recitovaná báseň Žeň žen má hlubší historii, byla totiž napsaná ke stejnojmennému literárnímu pořadu, který se konal již podruhé, den před karlínským matiné dne 18.11.2016 pod názvem Žeň žen podruhé. Svoji tvorbu tu představily PhDr. Olga Nytrová, RNDr. Markéta Hlasivcová, Květa Salmonová a Radana Šatánková, hudební doprovod Jiřího Šámala na hang drum a hra na klarinet Jiřího Pešauta vytvořily neopakovatelné variace podtrhující intelektuální charakter večera. Vzácným hostem karlínského poetického matiné byl prof. PhDr. Jozef Leikert, PhD. Litt. D., básník, autor literatury faktu, vysokoškolský pedagog, děkan fakulty masmédií Paneurópské vysoké školy, někdejší tiskový mluvčí prezidenta Schustera, předseda Asociace organizací spisovatelů Slovenska a předseda Klubu spisovatelů literatury faktu na Slovensku. Je autorem sbírek Potichu, Odstrihnuté zvony, Pokosená hlina, Šepot krokov, Nahá tvár,  Pominuteľnosť, Dotyky duše, Večnosť koreňov, Naboso, Dojdlaň, Zláskavenie I. Zláskavenie II. Poslední vydaná sbírka Pavučina bytia / The Cobweb of Being  vyšla ve Slovenském centru PEN a autor v ní ve verších vede dialog se sebou, se světem, s Bohem. V Karlíně přečetl Jozef Leikert své básně ze sbírek Dotyky duše, Šepot krokov a Pominuteľnosť, v češtině vyšla tato sbírka v překladu Jany Štroblové. Jeho knihy byly vydány ve čtrnácti zemích. Matiné autorských recitací zakončil Antonín Šícha (František Lomec) četbou svých básní ze sbírek Magnetická rezonance, Inkoustový mrak a Rámy a obrazy. Tečku za poetickým pořadem udělala Františka Vrbenská, která vybrala a přečetla úryvky básní Johna Donna Hymnus Bohu otci a Kanonizace.

„Těm, kterým zítra bude zvonit hrana,

lékařské spisy zanechám; buď dána

všem bláznům sbírka úloh z mravnosti;

bronzové medaile ať pohostí

hladové; všem, co do ciziny jdou,

odkážu angličtinu svou.

Vždyť jsi mne, lásko, naučila,

když často jsi svou přízeň uštědřila

mým mladším sokům, že mi štědrost není milá.“

(z tvorby Johna Donna přeložil Zdeněk Hron)