Neokázalé odcházení Ludvíka Vaculíka

Ludvíka Vaculíka doprovodili v sobotu 13. června v rodném Brumově k poslednímu spočinutí, k němuž se odebral 89 letech, členové jeho rodiny, přátelé ze spisovatelské a umělecké komunity Břetislav Rychlík, Josem Holcman, Ivan Klíma, Pavel Kohout a mnoho dalších smutečních hostů s početným zástupem čtenářů děl této legendy české literatury. Pohřeb se odehrál přesně podle závěti pana Vaculíka. To znamenalo: žádné oficiální řeči. Rakev byla od deseti hodin vystavena v obřadní síni vedle kostela, obklopena kyticemi a věnci od prezidenta republiky, knížete Karla Schwarzenberga, od Národního divadla, Obce spisovatelů České republiky, PEN klubu, města Brumova-Bylnice, Zlínského kraje, nakladatelství Atlantis, od mnoha přátel, sousedů i fanoušků. Po celou dobu v tichu další a další lidé přinášeli věnce a kytice a mlčky je kladli kolem dokola.

Na černé pietní tabuli byly jen iniciály L.V. a pod nimi datum narození 1926. Nikoliv datum úmrtí, jakási symbolika stavu mysli všech, že Ludvík Vaculík vlastně nezemřel - v literatuře žije dál.

V 11.00 hodin byla rakev odnesena do kostela Sv. Václava a do atmosféry důstojné smuteční vlídnosti "nezapadlo" jen nekorektně mravokárné kázání kněze při smuteční mši...

Po mši svaté  podle přání pana Vaculíka zazněly jen dva proslovy na rozloučenou. První pronesl spisovatel Josef Holcman, druhý za Obec spisovatelů Milena Fucimanová, která svá slova ukončila modlitbou. U hrobu zahrála cimbálová muzika a také krásně zazpívala Vaculíkovy oblíbené písně. A Ludvík Vaculík jen poodešel na lepší místo, jak měl tento důsledně skromný muž ve zvyku - bez dalších slov a bez okázalosti.

Foto: Milena Fucimanová

NEKROLOG OBCE SPISOVATELŮ