Vzpomínka Věry Čáslavské na Karla Kryla

Mám vůči Karlu Krylovi veliký dluh, protože jsem mu nikdy neřekla, že to byl on, kdo mi v době, kdy jsem stála proti okupantům jako samotný voják v poli a pochybovala o správnosti svého konání, vyvolal svými texty tu tolik nezbytnou emoci. KK pro mne nebyl žádný tuctový zpěvák či muzikant, byl to člověk obrovského srdce, který když zpíval, že vpředu smrdí síra, tak já tu síru cítila, když zpíval o loukách červených máků, viděla jsem je.

Plakala jsem, když zpíval "vám poděkování a vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí". Když jsem nemohla sehnat práci a pro pár korun tajně myla schody v činžovních domech, chodili za mnou „kamarádi“ a radili mi, abych odvolala Dva tisíce slov, že pak budu mít všude dveře otevřené, budu pracovat ve svém oboru a myslet si, že žít život bez starostí se přece patří. Nedokázala jsem nikdy ve správný čas použít správný vulgarismus, ale když jsem si pustila desku Karla Kryla a slyšela jeho "Píseň neznámého vojína" jak se těch, kteří nad jeho hrobem roní falešné slzy, ptá "co mi to říkáte, že šel bych zas?" V jeho odpovědi naše duše splynuly.
Chtěla bych aspoň in memoriam Karlu Krylovi za to všechno poděkovat

Děkuji Vám, Karle Kryle.